Jak náš mozek vnímá svaly při posilování?

V dnešním světě, který je stále více uspěchaný a hektický, se vždy najde dostatek těch, kteří mají velký zájem o různé formy cvičení. Toto je samozřejmě pozitivní, ale jen do té doby než se zaměříme na to, kolik z těchto „nadšenců“ cvičí správně a hlavně rozumně.

 

V poslední době stále více pozoruji velký rozvoj různých skupinových lekcí zaměřených na maximální výkon a výdrž. Objevuje se také řada tréninkových konceptů a stylů, které mnohdy obsahují obtížné cviky. Všichni ti, kteří takto cvičí, mají určitý záměr nebo cíl. Nejčastějšími z nich jsou nabírání svalové hmoty, redukce tuku, lepší kondice, odstranění bolestí zad a mnohé další. Jak ale toto cvičení vnímá náš mozek? Umí rozlišit, kdy posilujeme určité svaly a svalové skupiny? (Pro představu se jedná, například o m. biceps brachii, m. triceps surae, zadní stranu stehen, břišní svaly apod.) Nebo naopak umí pracovat v určitých pohybových vzorech (plazení, šplhání, otáčení atd.)? Jak to doopravdy je?

Nutností je začít úplně od začátku našeho vývoje – narození. Pro pohybový vývoj dítěte jsou nejdůležitější a nejzajímavější první měsíce života. V pohybovém projevu dítěte se postupným vývojem objevují nové svalové funkce, které zajišťují správnou posturu (držení těla) a motoriku (celkovou pohybovou schopnost organismu).

K poznání posturomotorického vývoje velmi přispěl profesor Václav Vojta. Vycházel z představy, že základní hybné vzory jsou programovány geneticky v centrálním nervovém systému (CNS) každého z nás. CNS je má k dispozici jako stavební kameny pro vzpřímení se, pohyb vpřed, schopnost uchopit předměty, lezení nebo chůzi. Kolář et. al. (2009).

Tyto vzory se ale s vývojem samozřejmě mění a postupně dozrávají, až je nakonec jedinec plně vyvinut a připraven s tímto darem pracovat v dalších etapách života. Tímto se konečně dostávám k otázkám, které byly uvedeny na začátku. Vhodnou náplní našeho cvičení by měla být dobře zvolená poloha, popřípadě komplexní pohyby, které v ní budeme provádět. Někdy je vhodné jen stabilizovat výchozí polohu, jindy zase kombinovat obojí. Z čeho bude mít naše tělo největší benefity?

Nezáleží pouze, za jakým účelem cvičíme, ale také na jaké výkonnostní úrovni se pohybujeme, věku, pohlaví a dalších faktorech. Důležité je také umět naše tělo vnímat a pracovat s ním. Přirozené pohyby jsou vhodné tehdy, pokud je naším cílem zdraví nebo obecná kondice. Při použití těchto cviků je malé riziko zranění nebo přetížení určitých svalů. Navíc při tomto typu cvičení klademe důraz na posílení, tzv. vnitřních svalů, které jsou velice důležité.

Tento styl tréninku je ale bohužel stále málo známý nebo sestaven z nevhodných cviků, a dochází tak ke zhoršování aktuálního stavu. Při posilování „umělých“ pohybů, které jsou pro naše tělo nové a nepřirozené, bude chvíli trvat, než budou integrovány do mozku. Při nesprávné technice cviků u takovéhoto typu tréninku hrozí velké riziko zranění. Posilování jednotlivých svalů je vhodné při klasickém posilovacím tréninku za účelem nabrat svalovou hmotu, sílu atd.

Můj názor je takový, že ideální trénink by měl obsahovat jak cviky na jednotlivé svaly a svalové skupiny, tak na pohyby. Tělo se dostane do určité rovnováhy a následný progres bude mnohem rychlejší a hlavně šetrnější k celému pohybovému aparátu.

Copyright Vojtěch Meier; 2014

 

Seznam použitých pramenů a literatury:

Rehabilitace v klinické praxi, Pavel KOLÁŘ et. al.
Moderní fyziotrénink, Paedr. Pavel Švejcar, Martin Šťastný